Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Vápník ve výživě dětí
Výživa je jedním z nejdůležitějších faktorů zevního prostředí, který ovlivňuje tělesný růst dítěte a podílí se velkou měrou i na rozvoji duševním. Pestrá strava s dostatkem všech živin je předpokladem pro správný vývoj dítěte. Mezi často diskutovanou a nepochybně potřebnou živinu zejména v dětském období patří vápník.
Význam vápníku
Vápník patří mezi nejvýznamnější minerální látky, které jsou pro všechny živé organismy velmi důležité. Z kvantitativního hlediska je právě vápník hlavní minerální složkou v těle. Jeho celkový obsah tvoří asi 1500 g, téměř 99 % se nachází v kostech a zubech ve formě fosforečnanu vápenatého. Již ve škole se děti učí, že vápník je základním stavebním prvkem kostí a zubů. Nicméně, tím jeho role v lidském těle nekončí. Vápník má velký význam pro správné srážení krve, podílí se na regulaci funkce nervů a svalů, je nezbytný pro správnou srdeční aktivitu, vápenaté ionty se také podílejí na regulaci řady metabolických dějů. Právě proto, že vápník je nezbytný pro zdravý vývoj a růst kostí a zubů, je důležité, aby se v dostatečném množství vyskytoval nejenom v dětském jídelníčku. Nejvíce vápníku si tělo ukládá do zásob právě v průběhu dětství, maximálně do 25-30 let. Od tohoto věku se již zásoby vápníku v těle nezvyšují, právě naopak, dochází k jejich odbourávání. S přibývajícím věkem se „dluhy“ z dětství již nedají dohnat. Proto význam příjmu vápníku v dětství má své opodstatnění a je třeba mu věnovat pozornost, tedy dbát na stravu bohatou na tento prvek.
Kolik vápníku tedy potřebujeme?
Denní doporučená dávka vápníku závisí na věku. Děti od 4 do 10 let by měly denně přijmout 700-900 mg vápníku, v období dospívání až 1200-1400 mg, dospělí lidé kolem 800 mg, vyšší nároky na potřebu mají těhotné a kojící ženy, ženy po menopauze a starší lidé. Dostatečné zásobení látkami pro stavbu kostí musí být bezpodmínečně doplněno tělesnou aktivitou.
Pro vstřebávání vápníku je nejvíce vnímavá rostoucí kostra, proto je potřeba v dětech rozvíjet lásku k pohybu, podporovat je ve všech pohybových činnostech a co nejvíce zkrátit dobu vysedávání u televize či počítače.
Zdroje vápníku ve stravě
Nejbohatším zdrojem vápníku je mléko a mléčné výrobky. Kromě toho najdeme vápník v některých druzích zeleniny, luštěninách, mandlích, sezamovém semínku, máku. Z živočišných potravin mohou být významným zdrojem korýši a malé ryby, jako sleď nebo sardinky konzumované i s kostmi. Další zdroj představuje voda z vodovodu, dle její tvrdosti může obsahuje 1-160 mg vápníku na litr. Bylo prokázáno, že vařením v měkké vodě dochází k velkým ztrátám prvků (včetně vápníku) z potravin až o 60 %. Naopak vařením v tvrdé vodě jsou ztráty minimální.
Ovšem pozor!
To, že některé potraviny jsou bohaté na vápník, ještě neznamená, že ho z nich naše tělo dokáže plně využít. Vstřebávání vápníku z potravy probíhá v tenkém střevě, její účinnost závisí na mnoha faktorech, z nichž důležité je zmínit věk (s vyšším věkem se vstřebatelnost snižuje, nejlepším obdobím pro vstřebatelnost je dospívání), hladina vitaminu D v těle, pH v tenkém střevě (při vyšším pH je vstřebatelnost snížená), užívání antacid, příjem vlákniny. Obecně můžeme říct, že využitelnost vápníku z rostlinných zdrojů je nižší, neboť se zde vápník vyskytuje ve formě nerozpustných šťavelanů (ve špenátu, rebarboře, mangoldu, červené řepě, celeru, fazolích) či fytátů (v obilovinách, ořeších, semenech) a tělo ho pak nemůže dostatečně využít. Negativně ovlivňuje vstřebávání vápníku také vysoký příjem fosforu, vlákniny, nadměrná konzumace kofeinových nápojů a alkoholu. Optimální poměr vápníku a fosforu ve stravě by měl být 1,3:1 až 2:1 ve prospěch vápníku. Vysoký obsah fosforečnanů se nachází v nápojích kolového typu a také v tavených sýrech (kde je poměr vápníku a fosforu 0,4-0,7:1). Uvedené potraviny by měly být přinejhorším pouze zpestřením dětského jídelníčku. Namísto tavených sýrů je vhodnější vybírat tvrdé sýry, měkké nezrající sýry či tvarohové pomazánky.
Největší vstřebatelnost vápníku, až 50 % i více, je ze zeleniny typu květák, brokolice, kapusta, růžičková kapusta, hlávkové zelí, pekingské zelí, čínské zelí, řeřicha, tuřín, kedluben, kadeřávek. Z mléka a mléčných výrobků se vápník vstřebá asi ze 30 %. Využitelnost vápníku z mandlí, sezamových semínek a fazolí je kolem 20 %. Velmi malou vstřebatelnost (okolo 5 %) poskytuje špenát, rebarbora či mangold.
Příjem vápníku by měl být rozdělen do několika porcí v průběhu celého dne, čímž se zvýší i jeho vstřebatelnost. Doporučeného denního příjmu lze dosáhnout vyváženou smíšenou stravou.
Nedostatek vápníku
Protože vápník je nezbytný pro správný růst kostí a zubů, při jeho nedostatku dochází k jejich poškození. Děti mohou být drobnější oproti svým vrstevníkům, pomalu rostou, kosti ztrácí na pevnosti, snadno si přivodí nějakou zlomeninu, kazí se jim zuby. V dospělosti se nedostatek vápníku projeví jako osteomalacie (měknutí kostí) až osteoporóza (řídnutí kostí, kdy se z nich vápník uvolňuje, jsou pak křehké a snadno se lámou). Pro ukládání vápníku do kostí je nezbytný také vitamin D. Nedostatek některé této živiny může vést ke vzniku křivice (rachitidy) projevující se deformací dlouhých kostí a tvaru hrudníku.
Bezmléčná strava
Dětí, které kvůli svému zdravotnímu stavu musí dodržovat určitou dietu, stále přibývá. Nejednou se pracovníci školní jídelny setkávají s prosbou připravovat dítěti bezmléčnou dietu. Pokud dítě trpí alergií na bílkovinu kravského mléka a musí tedy ze svého jídelníčku vyřadit mléko a mléčné výrobky, může nás napadnout otázka: „Když nesmí jíst mléko a mléčné výrobky, musí tělu přece chybět vápník?“ Jistě, nejvíce vápníku získáváme především z mléka a mléčných výrobků, ale nesmíme opomíjet ostatní zdroje vápníku, jak je uvedeno v předchozím povídání. Nedostatkem vápníku mohou být ohroženy i osoby s laktózovou intolerancí, ovšem ti většinou dobře snáší mléčné výrobky se sníženým obsahem laktózy, zejména zakysané mléčné výrobky, jogurty, tvrdé a zralé sýry.
Pro děti s bezmléčnou dietou můžeme doporučit toto na vápník bohaté obědové menu:
- polévka: kapustová, brokolicová, květáková, zelná, pórková, čočková
- hlavní jídlo: ryba na kapustě, brambor, salát z čínského zelí nebo fazolový/sójový salát se zeleninou a chlebem
- zákusek: ořechový či makový koláč, maková plněná bábovka, ovocný salát s mandlemi, sezamové müsli
- nápoj: sklenice vody
Obsah vápníku v některých potravinách
|
Potravina |
Množství vápníku ve 100g(ml) |
|
mléko polotučné |
115 mg |
|
mléko kozí |
190 mg |
|
podmáslí |
120 mg |
|
kefír |
120 mg |
|
sýr Hermelín |
490 mg |
|
olomoucké tvarůžky |
140 mg |
|
sýr Eidam 30% |
750 mg |
|
jogurt bílý |
185 mg |
|
jogurt ovocný |
155 mg |
|
tvaroh tvrdý |
720 mg |
|
mák |
1300 mg |
|
mandle |
250 mg |
|
sezamová semínka |
780 mg |
|
čočka |
72 mg |
|
fazole |
110 mg |
|
sója |
234 mg |
|
brambory |
90 mg |
|
špenát |
85 mg |
|
kapusta vařená |
138 mg |
|
brokolice syrová |
47 mg |
|
sardinky |
350 mg |
|
rybí filé |
25 mg |
|
hovězí, vepřové maso |
8 mg |
|
pomeranč |
34 mg |
|
fíky |
151 mg |
Výživou ke zdravému chrupu dětí
Zdravými zuby se v současné době může pochlubit jen málokdo. Na jejich kvalitu má přitom velký vliv přijímaná strava. Výživa hraje důležitou roli jak v prevenci vzniku zubních onemocnění, tak v ovlivnění již rozvinuté nemoci. Pojďme se tedy nyní zabývat tím, jakým způsobem je možné pozitivně přispět k zubnímu zdraví dětí.
Výskyt zubního kazu
Mnohé možná překvapí, že zubní kaz je nejčastějším onemocněním v populaci. Postižena je jím většina obyvatel všech světadílů a důležité je vědět, že děti jsou jím ohroženy mnohem více než dospělí. Výskyt zubního kazu se nevyhýbá ani České republice – z výsledků výzkumu prováděného v roce 2003 vyplývá, že tímto onemocněním v naší zemi trpí 58,4 % pětiletých, 75,9 % dvanáctiletých a 88,0 % patnáctiletých dětí.
Příčiny vzniku zubního kazu
Příčiny vzniku zubního kazu zkoumal již v roce 350 př. n. l. Aristoteles, který si všiml vztahu mezi vznikem tohoto onemocnění a častou konzumací sladkých a lepivých fíků. Díky archeologickým nálezům se podařilo zjistit, že zubní kaz se začal masivněji vyskytovat v populaci až v 19. století, tedy v době, kdy se začalo na jídelníčku lidí objevovat mnohem více sacharidových potravin než v minulosti. V současné době je známo, že kromě sacharidů vznik zubního kazu ovlivňují také mikroorganismy zubního plaku, vnímavá zubní tkáň, přítomnost a kvalita sliny a čas (mezi konzumací sacharidů a vyčištěním zubů).
Jak tedy zubní kaz vzniká?
Pro snadnější pochopení problematiky je vhodné si nejprve stručně popsat stavbu zubu. Ten se skládá ze tří tkání: skloviny (emailu), zuboviny (dentinu) a cementu. Sklovina tvoří vnější vrstvu korunky a je z větší části složena ze sloučeniny zvané hydroxyapatit, která obsahuje vápník a fosfor. Zubovina se nachází pod sklovinou a tvoří největší část zubu. Procházejí jí cévy a nervy, a proto je tato tkáň velmi citlivá. V oblasti kořene zubu ji překrývá cement. Zubní kaz se v počátečních stádiích týká skloviny, později se však šíří i do zuboviny, což se projevuje silnou bolestivostí.
Co se tedy děje při příjmu potravy s obsahem sacharidů? Bakterie zubního plaku tyto sacharidy přeměňují na směs organických kyselin a tím dochází ke zvyšování kyselosti prostředí. Po překročení určité hranice pH se hydroxyapatit skloviny začíná rozpouštět a unikají tak z něho fosfáty i vápník. K tomuto procesu dochází zejména v těžko přístupných místech, např. v zubních jamkách a jinde, kde se často usazují zbytky jídla a kde se zuby špatně čistí. Pokud k takové situaci dochází často, rozšíření zubnímu kazu nic nebrání.
Sacharidy a zubní kaz
Sacharidy patří společně s bílkovinami a tuky k základním živinám a jsou běžnou součástí naší stravy; nacházejí se v nejrůznějších potravinách, např. v pečivu, ovoci, zelenině, luštěninách, mléku, medu, sladkostech apod. V organismu plní celou řadu důležitých funkcí a je tedy třeba, aby byly součástí našeho jídelníčku.
Sacharidů je celá řada; některé jsou z hlediska působení na vznik zubního kazu bezpečnější a jiné rizikovější. Existují např. sacharidy zabudované do struktury potravin (příkladem mohou být sacharidy v obilovinách, ovoci a zelenině), a ty můžeme považovat za relativně bezpečné. V některých potravinách však sacharidy ve struktuře zabudované nejsou a vyskytují se v nich ve volné formě. Takové sacharidy najdeme například v medu, ovocných šťávách, slazených nápojích, pekárenských a cukrářských výrobcích a potravinách s přidanými cukry. A právě tyto potraviny patří z hlediska vzniku a rozvoje zubního kazu k nejnebezpečnějším. Samostatnou skupinu pak tvoří sacharidy v mléce a mléčných výrobcích, které se sice v těchto potravinách také vyskytují volně, ale díky rozdílnému složení pro zuby tolik rizikové nejsou.
Z konkrétních sacharidů se nejvíce na vzniku zubního kazu podílí sacharóza (řepný cukr - sladkosti), následovaná glukózou (med, ovoce), fruktózou (med, ovoce) a maltózou (obiloviny). Méně rizikové jsou mléčné sacharidy laktóza a galaktóza (mléko a mléčné výrobky). Vzhledem k tomu, že sacharóza je nejběžnějším sladidlem v lidské populaci, je třeba hlídat její příjem. Doporučeno je konzumovat denně max. 50 g sacharózy, protože při vyšších dávkách se riziko vzniku zubního kazu výrazně zvyšuje. Je na místě dodat, že spotřeba sacharózy v České republice se každoročně blíží k 110 g na osobu a den.
Neškrobové sacharidy, nazývané souhrnně jako vláknina (zelenina, ovoce, luštěniny), zuby před kazem chrání, protože podporují tvorbu slin. Navíc potraviny, v nichž se tyto sacharidy nacházejí, je nutné pořádně žvýkat, a tím dochází k odstraňování zubního plaku (vrstva na zubech s obsahem mikroorganismů). Jiná situace je u škrobových, kulinárně upravených sacharidů (např. rýže, těstoviny, brambory, pečivo), jejichž schopnost tvořit zubní kaz je asi o 1/3 až 1/2 nižší než u sacharózy. Nejhůře jsou na tom ale slazená škrobová jídla (dorty, sušenky, slazené pekařské výrobky), která ulpívají na zubech, dostávají se do zubních prohlubní a velmi špatně se z nich odstraňují. V tomto smyslu jsou dokonce mnohem rizikovější než samotná sacharóza.
Potraviny a zubní kaz
Zubní kaz vyvolávají zejména lepivé sacharidové potraviny: lepivé cukrovinky (žvýkací bonbóny, med, čokoláda), slazené škrobové potraviny (sušenky, dorty, slazené pekařské výrobky), ale i neslazené škrobové potraviny (bílé pečivo, bramborové lupínky, hranolky, ovesné vločky, slané krekry). Jak je tomu u dalších potravin?
Ovoce je díky své konzistenci třeba delší dobu žvýkat, což působí proti vzniku zubního kazu. Sacharidy v ovoci jsou pevně zabudovány do jeho struktury, a jsou tedy považovány za bezpečnější. Žvýkáním se však tyto sacharidy uvolňují, a mohou tak ke vzniku kazu přispět. Hlavní rizikovou potravinou ze skupiny ovoce je banán. Kaz ale může způsobit např. i jablko nebo hroznové víno a také čerstvé ovocné šťávy. Větší schopnost tvorby zubního kazu než ovoce čerstvé má ovoce kompotované a sušené (např. meruňky, datle, fíky).
Ochranný vliv mají naopak potraviny s obsahem fluoru – vysoká hladina tohoto prvku se vyskytuje zejména v rybách, čajových lístcích a minerálních vodách.
Za bezpečnou potravinu se z hlediska vzniku zubního kazu považuje mléko. Je však důležité si uvědomit, že v případě přidání cukru do mléka už je tato potravina riziková (proto pozor na ochucená mléka).
Sýry jsou dokonce považovány za kariostatické, tzn. že při jejich konzumaci dochází ke snížení výskytu zubního kazu. Doporučuje se proto konzumovat sýr jako součást hlavního pokrmu nebo místo zákusku a hlavně po sladkých jídlech (do 20 minut po jejich konzumaci). Důležité je zejména jeho důkladné žvýkání, díky kterému se pH v ústech brzy zvyšuje. K tomuto pozitivnímu účinku stačí sníst jen 5 až 10 g sýra.
Protektivně se uplatňují také žvýkačky bez cukru, celozrnné pečivo, ořechy a zelenina.
Doporučení pro výživu dětí předškolního a školního věku
Děti mají sladké pokrmy většinou velmi rády; rychle rostou a tyto pokrmy způsobují pocit rychlého nasycení. Jejich konzumaci mezi hlavními jídly bychom však měli značně omezit. Záleží nejen na množství přijímaných sacharidů, ale také na frekvenci jejich příjmu a době, po kterou je zub v kontaktu s rizikovou potravinou.
Sladké pokrmy by měly být pouze součástí hlavního pokrmu. Jako moučník je lepší konzumovat mléko nebo sýry. Nebezpečné je podávání sladkostí za odměnu. Mezi jídly je vhodné pít pouze vodu, mléko a neslazené čaje (nejlépe ovocné). Kyselé nápoje (džusy, limonády) chrupu škodí. Trochu méně vadí popíjení těchto nápojů brčkem, protože je zde menší kontakt nápoje se zubní sklovinou.
Po konzumaci rizikové potraviny by měla následovat důkladná ústní hygiena nebo alespoň žvýkání žvýkačky bez cukru (u školních dětí), konzumace tvrdého sýru nebo tvrdé, vláknité potraviny s nízkým obsahem sacharidů, např. zeleniny nebo ořechů.
